Topolovka květ

PROSKURNÍK LÉKAŘSKÝ (Althaea officinalis), slov. Ibiš lekársky

SKLÍZÍME: list, kořen
DOBA SKLIZNĚ: list: červen – červenec, kořen: březen – duben, říjen – listopad

Popis 

Proskurník patří mezi vytrvalé rostliny. Jeho přímá, jemně plstnatá lodyha dosahuje výšky přes 1 m. Dolní listy jsou silné, pěti až trojlaločné, horní špičatě vejčité. Narůžovělé, někdy bílé květy jsou 2 – 5 cm veliké a tvoří řídké hrozny. Proskurník kvete od července do září. Kořen je dužnatý, 2 – 3 cm tlustý, nažloutlý až hnědý. Terčovitý plod proskurníku se ve zralosti rozpadá na 10 – 18 jednosemenných šedohnědých tvrdek.

Použití 

Vzhledem k vysokému obsahu slizu ulehčuje odkašlávání, mírní dráždění sliznice. Zevně se užívá ve formě kloktadel.

Pěstování

Podnebí a půda: pro pěstování proskurníku jsou vhodné půdy písčitohlinité, hluboké s dobrou zásobou spodní vody a s dostatkem živin a humusu. Proskurník patří mezi teplomilné rostliny, a tak vyžaduje slunné polohy v teplém podnebí. Z předplodin jsou nejlepší okopaniny, zelenina nebo luskoviny. Na podzim je třeba pozemek důkladně prohnojit chlévskou mrvou nebo kompostem. Před výsadbou se přidávají průmyslová hnojiva: 3 kg superfosfátu, 2 – 3 kg 40 % draselné soli, 2,5 kg síranu amonného na 1 ar.

Způsob pěstování: proskurník můžeme pěstovat jak pro list, tak pro kořen. Pěstování pro produkci listu vychází z přímého podzimního (září) nebo včasného jarního výsevu. Osivo 2 dny před výsevem máčíme ve vodě, kterou 2 x – 4 x vyměníme. Po máčení osivo vysušíme a vyséváme do řádků 40 – 60 cm, 1 cm hluboko. Porost neprotrháváme, má být hustý, pouze jej udržujeme v bezplevelném stavu. Na 1 ar je spotřeba asi 100 g osiva. Pěstujeme-li proskurník pro kořen, nesklízíme z něj listy. Pro kořen může být pěstování dvojím způsobem – buď ze semene nebo z kořenových puků. Při prvním způsobu vyséváme osivo na množitelský záhon zároveň se značkovací rostlinou (salát, ředkvička) do řádků vzdálených 30 cm. Proskurník totiž narůstá pomalu a bez značkovací rostliny bychom nemohli začít včasně plečkovat. Předpěstované sazenice vysazujeme na produkční pozemek koncem září (popř. na jaře v březnu) do sponu 30 x 60 cm. Porost během vegetace okopáváme a plečkujeme. Porost necháváme na jednom stanovišti max. 3 roky. Rozmnožovat proskurník z kořenových puků je možné, ale až v době, kdy máme nějaké kořeny k dispozici. Takové kořeny uřežeme těsně pod hlavou a tyto puky zakládáme do země tak, aby byly zakryty i pupeny. Na produkční plochu je sázíme na jaře, nejlépe do poloviny dubna do sponu 30 x 60 cm, 5 – 8 cm hluboko. Během vegetace plečkujeme a okopáváme. Na 1 ar je zapotřebí 500 – 600 ks puků.

Sklizeň: List se sklízí před rozkvětem rostliny (červen, červenec), 3 x až 4 x podle toho, jak listy rychle narůstají. Trháme je ručně, vždy od spodu rostliny k vrcholu. Sušíme v tenké vrstvě teplem přirozeným. Z 1 aru získáme přibližně 10 kg suchého listu. Kořeny můžeme sklízet už v první roce (říjen, listopad), v praxi se však dává přednost sklizni dalšího roku na jaře (březen,duben). Nejprve je třeba odstranit nadzemní části rostliny. Pokud pěstujeme na malé ploše vyrýváme kořen rycími vidlemi. Při pěstování ve velkém použijeme vyorávač.

Sušení

Sklizené kořeny musíme dobře očistit, omývání se nedoporučuje. Slabé kořínky odstraníme, silnější pro snazší usušení rozřežeme. Silné kořeny můžeme také loupat – tím získáme tzv. „loupanou drogu“. Správně usušený kořen musí mít na lomu bílou barvu. Výnos suchého kořene je 20 – 25 kg z 1 aru.

SESYCHACÍ POMĚR: 5:1

Zdroj: publikace Léčivé rostliny o sběru a pěstování - Iveta Mikešová, Monika Lutovská (Dokořán 2004)