Vlaštovičník nať řezaná

VLAŠTOVIČNÍK VĚTŠÍ (Chelidonium majus), slov. Lastovičník väčší

SBÍRÁME: nať
DOBA SBĚRU: květen – červen

Popis 

Vytrvalá, 30 – 80 cm vysoká bylina se silným vícehlavým oddenkem. Lodyhu má dutou a chlupatou, lichozpeřené listy na líci světle zelené, na rubu modrozelené barvy. Květy v průměru až 2 cm veliké mají žlutou opadavou korunu. Celá rostlina je prostoupena žlutooranžovým mlékem. Plodem je dlouhá tobolka připomínající šešuli.

Použití 

Ovlivňuje tvorbu žluče, působí na svalstvo dělohy a na srdeční činnost. Lidové používání žlutooranžového mléka na bradavice má své opodstatnění.

Sběr

Výskyt: na rumištích a neobdělané půdě, v křovinách, v houštinách, v stinných hájích, kolem plotů
Způsob sběru: Netrháme ručně, neboť rostlina se velmi snadno vytrhává i s kořeny. Srpem nebo nožem odřezáváme mladou kvetoucí nať, která nesmí mít lodyhu silnější než 5 mm. Nať nesmí v žádném případě obsahovat zažloutlé listy. Vlaštovičník patří mezi jedovaté byliny, proto používáme vždy rukavice. Používáme je i z důvodu, že oranžová šťáva, kterou je celá rostlina prostoupená, silně barví. Vlaštovičník se velmi snadno zapařuje, a tak jej neukládáme do vysoké vrstvy a nenecháváme dlouho ve sběrných obalech.

Sušení

Nať se snažíme usušit co nejrychleji, takže je vhodné využít průvanu nebo rovnou sušit teplem umělým nepřesahující teplotu 45°C. Není vhodné nať sušit v otýpkách – v místě svázání neprosychá. Pozor – při deštivém nebo vlhkém počasí zpátky natahuje vlhkost a rychle plesniví ! Správně usušená droga je mírně drolivá a má světle zelenou barvu. Při manipulaci s vlaštovičníkem se chráníme před vdechováním prašných částic, které nutí ke kašli a kýchání. Balíme do propylenových nebo papírových obalů.

SESYCHACÍ POMĚR: 5:1

Zdroj: publikace Léčivé rostliny o sběru a pěstování - Iveta Mikešová, Monika Lutovská (Dokořán 2004)